Při studiu biblických překladů se pozornost čtenáře obvykle upírá k jazykové srozumitelnosti nebo literární kvalitě. Méně diskutovaným, ale o to zásadnějším faktorem je však volba zdrojového textu. V roce 1998 vyšlo první vydání Nové Bible kralické (NBK 1998), které se od většiny tehdejších i současných českých překladů liší právě svým textovým východiskem. Po období nedostupnosti se toto vydání nyní vrací do distribuce.

Většina současných českých překladů (Bible 21, Český studijní překlad, Ekumenický překlad) staví především na tzv. „kritickém textu“ známém jako „Nestle-Aland“. Tento přístup se zrodil v období osvícenství v 18. století, kdy tehdejší teologické hnutí začalo zpochybňovat tradiční, konzervativní pohled na Písmo. Klade důraz na to, že výslednou podobu Písma ovlivnilo lidské autorství pisatelů, jejich dobové myšlení a kulturní prostředí, ve kterém texty vznikaly. Tento směr pracuje s tzv. „minoritním textem“ – vyhledává nejstarší dochované historické rukopisy s předpokladem, že čím je rukopis starší, tím musí být přesnější. Upřednostňuje tak úzkou skupinu rukopisů na úkor textů, které byly v historii církve nejrozšířenější.

Naproti tomu stojí tradice, ze které čerpaly velké národní biblické poklady, jako je naše původní Bible kralická, polská Biblia Gdańska nebo anglická Bible krále Jakuba (KJV). Tyto překlady vycházejí z tzv. Textu Receptu (v překladu „Text přijatý“), kterému se také říká „většinový text“. Klíč k určení originálu je zde jiný. Přestože máme k dispozici přes 20 000 historických rukopisů Nového zákona, Textus Receptus vychází z jasného pravidla, že za původní text považuje ten, který se nachází v naprosté většině všech dochovaných rukopisů. Právě z tohoto většinového základu vychází vydání NBK 1998. Obdobný přístup můžeme pozorovat i v dalších zemích a jazykových prostředích, kde byly tradiční překlady založené na Textus Receptus podobně revidovány a jazykově aktualizovány, například polská Uwspółcześniona Biblia Gdańska (UBG, 2017) nebo anglická New King James Version (NKJV, 1982).

Volba mezi „většinovým textem“ (Textus Receptus) a „minoritním kritickým textem“ (Nestle-Aland) má přímý vliv na podobu výsledného překladu. V moderních verzích, které se opírají o kritický text, jsou některé pasáže či celé verše vynechány nebo zásadně upraveny, pokud chybí v několika nejstarších dochovaných rukopisech. Nová Bible kralická (1998) nabízí text v jeho ucelené podobě založené na tradici Textus Receptus. Tento přístup vychází z předpokladu, že autentické znění Nového zákona nebylo v průběhu dějin ztraceno, ale zůstalo prověřeno a zachováno v drtivé většině dochovaných rukopisů. Tento postoj vědomě navazuje na předosvícenskou tradici a odmítá novodobé zásahy, které určité pasáže zpochybňují.

Pro ilustraci uvádíme několik konkrétních příkladů, kde se volba řecké předlohy přímo promítá do znění veršů. Je dobré mít na paměti, že takových rozdílů, které mají reálný vliv na text a čtenář si jich všimne, je v celém Novém zákoně přibližně 1 500 až 2 000.